Dachau blues Songtext
von Karel Kryl

Když stíny k sobě v touze lnou,
Tma prohlásí se kouzelnou
A někde znějí bicí,
Když měsíc tepe do mřížky
Dva Popelčiny oříšky
S šedivou holubicí,
Když zvony půlnoc dozvoní
A vratiče se rozvoní,
Zlý sen se vrací znovu,
Jsou dosud v oknech střepy skla
A krev, jež znovu vytryskla,
Skapává do proslovů.

Jsou dosud v oknech střepy skla
A krev, jež znovu vytryskla,
Skapává do proslovů.


Když úzkost chodí po špičkách
Jak dívka v modrých lodičkách
A v bílé rozhalence,
Když promarněno vzkříšení,
Když most má pouta lešení,
Jež křičí na milence,
Když zlato pláče mosazí,
Když vzduch se oděl do sazí

A prázdnem škváry zeje
Zas strach má ze lži mozaiku
A za svěrací kazajku
Už našel farizeje.

Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem,
Křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem,
Pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem,
Když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem.


Když lež je pravdy zárukou,
Jde volnost s pouty na rukou
A vůkol kvetou hroby,
Když z lásky stal se mouřenín,
Pak děvce podá růženín
A zbude bez ozdoby,
Když zloba zbývá bez lásky,
Pak Židům krade oblázky
A hlásá toleranci,
A intelekt když bez duše,
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci.
A intelekt když bez duše,
Pak podoben je ropuše
či slepci s mečem v tanci.