Taneční Songtext
von Tomáš Klus

Životem bych nejradši proplul,
Jenže jsem děravý tvor
Z jedniček a z nul.
Až rám mé lodi zplesniví,
Pochopím teprve, že jsem živý.

Sedím sám a vím, že za moc nestojím,
Naříkám a vnitřně prahnu po boji.
Jít nevím s kým a kam, dělám co mohu
A co mohu, to odkládám.

Nevím si rady vůbec s ničím,
Mám všechny předpoklady,
že sám sebe zničím,
Vyčnívám-li pak někde z pozadí,
Neboť mým heslem je ′nevadí'.

Jsem plný prázdných gest a slov,
Jsem váš hrdina Oblomov,
Jsem klonem se sklony k lítosti,
Jsem člověk druhé jakosti.


Život sním a žiju sny i za jiné,
Trpím tím, že vidím ze dna k hladině,
Přijímám věci tak, jak jsou,
Když se svým stádem táhnu za potravou.

Sedím sám v kuchyni za stolem
A dumám, co ze mě bude za sto let,
Takový jsem já myslitel,
Jsem člověk, navíc člověk na pytel.

Neřeším, že se někdo někde nějak má,
Jsem si vším a o druhé se nestarám,
Teprv až tíseň dolehne,
Cosi se ve mně dolehne.

Jsem plný prázdných gest a slov,
Jsem váš hrdina Oblomov,
Jsem klonem se sklony k lítosti,
Jsem člověk druhé jakosti.

Bude líp, až bude se mi třeba chtít
Trochu žít, ale ne tak,
Abych musel jít něčemu vstříc
A plýtvat silami,
Jsem plně v moci noci nad námi.


Vzdor ze mě ze zásady nebují,
Ač nesnáším, když se do mě obují
A libuji si ve slibech,
Na rozdíl od všech chytám první dech.

Tak okrádám rostliny o vzduch,
Předpokládám, že už jiný nebudu,
Neměnit se a hlavně nebudit rozruch,
Zůstanu pátým kolem od sudu.

Jsem plný prázdných gest a slov,
Jsem váš hrdina Oblomov,
Jsem klonem se sklony k lítosti,
Jsem muž, co nemá vlastnosti.

Čtvrt století zde jen přebývám,
Nedělám nic, co vadilo by vám,
Zakopávám o své kořeny,
Jsem sám do sebe vnořený.

Zakopávám o své kořeny,
Jsem sám do sebe,
Zakopávám své kořeny,
Jsem sám.