Zůstanu napořád Songtext
von Gabriela Gunčíková

Můžu psát v každým dopise,
Zprávu svou tajnou řečí. Psát dál že, tady jsem,
Zkoušíš to nečíst.

Chceš-li nepoznej mě,
Stejně dál v tobě budu žít.
Budu v každý řádce,
Hřát se v žáru přízně tvý.

Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už nevíš.


Budu psát v každým dopise,
Zprávu svou řečí tajnou.
Ať ví, že tady jsem,
Stejně máš mě přečtenou.
Ať můžem jen krátce znát se,
Zůstanu napořád.
I když zmizíš v dálce.
Dál se v tobě budu hřát.

Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už neví.

Až na vzdory frázím,
Vezme čas, co má vzít.
A všeho, nač sázíš,
Budeš chtít se vzdát
I tam za tou hrází
Stejně píseň má znít bude dál.


Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
To co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
Co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní,
I když o něm už neví.