Marcipán z Toleda Songtext
von Robert Křesťan & Druhá tráva

Slepý a s hlavou prázdnou jak schránka na noty,

Perem a rukou ráznou děsím se samoty.

Píšu pozdě k ránu, dobývám předmostí,

Rozeznívám zlatou hranu omylné všednosti.
Píšu jí něžná slova, snít budu později,

Pohrobek Oblomova, zpíjím se nadějí.

S věčností přes rameno sám na rohu ulice

Vyvolávám slavné jméno pradávné světice.


Kdysi jsem hledal krásu, na sobě havelok,

V mraveništích času i v labyrintech slok.

Až jsem potkal kněze, nahý byl jak psí kost.

Prý že žádná katecheze nesmaže minulost.

Končí další září a já, Hvízdavý Dan,
S lacinou svatozáří projíždím Irian.
Ani v té daleké zemi však poklady nehledám,
Vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda
Ani v té daleké zemi však poklady nehledám,
Vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda